Dětský pokoj je možno zařídit nejen s ohledem na náš vkus, na pohlaví a věk potomka, ale také lze prostředí využít i k rozvoji jeho osobnosti.

Maria Montessori byla italská lékařka, která zasvětila svůj život výchově dětí, jejich fyzickému, psychickému a duchovnímu vývoji.Podle jejího názoru se dítě v době mezi narozením a 6 lety naučí více, než mladý dospělý během svého univerzitního života. Proto kladla tak velký důraz na prostředí dítěte v prvních letech života. Například, vytvořením lůžka přímo na podlaze, tedy matrace na podlaze, povzbuzuje dítě k tomu, aby se plazilo, lezlo po čtyřech nebo se samo posadilo. Podle filozofie Marie Montessori, přesun živí dítě i intelektuálně. Tvrdí, že „ruka je nástrojem inteligence“ dítěte.

„Nejde o to, ponechat dítě sobě samému ať si dělá co chce, ale připravit mu prostředí, ve kterém může volně působit.“


DĚTSKÝ POKOJ PODLE MONTESSORI – NAPLŇUJÍCÍ PROSTOR

Zařizování pokoje pro své dítě je pro rodiče radost. Montessori doporučuje, aby místnost byla zařízena jednoduše, ale promyšleně, tak aby dítě povzbuzovala. Dětský pokoj by měl být tichý a vyvolávat v dítěti pocit bezpečí. Je vhodné zachovat stejný nábytek a zařízení během celého prvního roku. Zároveň je vhodné, aby se rodič zkusil vcítit do pozice dítěte, otestoval pokoj, usadil se v něm, zkusil přejít na všechny čtyři či si lehnout na místo, kde bude spát. Měl by se třeba ujistit, že na lůžku mu nebude padat do obličeje přímé světlo.

Atmosféra v místnosti by měla být klidná, uvolněná s jemnými dekoracemi. Volba nábytku je velmi důležitá. Všechno by mělo být v dosahu dítěte – hračky, doplňky … Mělo by být schopno se pohybovat volně, bez překážek. Smyslem je, aby mohlo být co nejvíce samostatné bez pomoci dospělých.


RŮZNÉ OBLASTI V MONTESSORI POKOJI

Montessori filozofie říká, že se dítě od raného věku správně vyvíjí v prostředí, které poznává a tím získává vlastní zkušenosti. Například jakmile se probudí, najde knihu, kterou jsme mu četli před spaním, nebo si pamatuje, že o něco dál, například na poličce, je hračka, se kterou si rád hraje. Mělo by být schopno se vlastními silami dostat k objektu, který upoutává jeho pozornost.

Zařízení pokoje by mělo tvořit oddělené zóny, a to: pro spaní, hraní, oblékání a jídlo. Pokud pokoj není dost přesuňte zónu pro oblékání a jídlo jinam.

Zóna pro spaní: nejjednodušším řešením je prostá matrace položená na zemi. Vedle ní umístěte koberec, aby přechod byl příjemný. Pro batole lze umístit na postel spací koš a po několika měsících ho jen odstraníte a dítě bude spát dále na stejném místě. Toto řešení je pro montessori pokoje charakteristické. Dítěti skýtá možnost volného pohybu a rozvoje během růstu. Nejprve se může po posteli kutálet bez obav z pádu a poranění, později se třeba plazením nebo po čtyřech může volně přesouvat za předmětem svého zájmu, k policím s hračkami či zrcadlu bez překážek na cestě. Toto uspořádání rozvíjí samostatnost dítěte, které se nemusí domáhat pomoci rodiče při každé změně zájmu.

Zrcadlo patří k základnímu vybavení pokoje podle montessori. Pokud je správně umístěno – tedy dostatečně nízko a v horizontální poloze, rozvíjí fantazii dítěte a jeho vědomí sebe sama. Postupně rozpozná samo sebe a uvědomuje si svůj odraz. Postupně si může začít hrát se svým obrazem. Jak dítě postupně roste, lze jej otočit vertikálně. Dítěti odraz v zrcadle může pomoci při samostatném oblékání.


Křeslo: zvolte odpočinkové sezení – křesílko (třeba ratanové), houpací křeslo, sedací polštář …, zkrátka takové, aby bylo dítěti příjemné a pohodové. Mělo by mít v místnosti stálé místo, ideálně v blízkosti nábytku s knihami a zároveň tak, aby se u něj mohl pohodlně usadit i rodič. Pohodlí obou usnadní rodiči být vnímavým vůči touhám potomka, může ho krmit, může mu vyprávět, učit ho či mu číst oblíbenou knihu.

Knihovna: knihovny nebo regály na knihy jsou v montessori pokoji nezbytné. Mají typicky atypický tvar a jejich umístění a výška by měla odpovídat věku a výšce dítěte. Je třeba ji pravidelně obměňovat a doplňovat. Nezapomeňte, že čím je dítě mladší, tím reálnější by měly být obrázky v knize.

Šatník: nízkou komodu z počátku můžete využít jako přebalovací pult. Později by měla být skříňka uspořádána tak, aby v ní dítě pohodlně nalezlo oblečení a mohlo si ho samo připravovat.

Tip na zajímavou aktivitu v kuchyni: Přelévání a přesýpání – zde je důležité dodržet postup od velkých hrnků až po menší, dále bez oušek pak s oušky, později může být i sklenička na stopce. Tyto pomůcky se vyměňují podle tempa, jakým je dítě zvládá. Oblíbenou hrou může být i třídění. Například různých barevných fazolí, nebo jiných drobnějších předmětů, které se snadno obmění.

A DALŠÍ ČÁSTI DOMU?

I v ostatních místnostech je vhodné vytvořit prostředí, ve kterém se dítě může obsluhovat samo. Například ve vchodu může být nižší židle, aby se na ni dítě snadno posadilo a samo se obulo. A vhod přijde i věšák připevněný tak, aby na něj dítě dosáhlo.

V obýváku, pokud na to najdete místo, postavte nízkou komodu, kam může dítě ukládat své knihy a hračky.

V koupelně je nezbytná stabilní stolička, která mu umožní pohodlně dosáhnout na kohoutek, mýdlo, zubní kartáček …. Pokud je to možné, i zde instalujte nízkou polici, kam své věci může pohodlně odkládat. Pokud bude mít možnost se bez problémů vidět v zrcadle, usnadníte mu péči o sebe a bude se sám o sebe starat jako vy.

V předsíni nebo kumbále, kde jsou  uloženy úklidové prostředky, by mělo mít dítě k dispozici malé košťátko s lopatkou, kyblíček a hadřík na utírání rozlitých tekutin.